Životopis Muammara Kaddáfího 
Necenzurovaný žvotopis Muammara Kaddáfího: "Říkají o mě, že jsem blázen, ale oni vědí, že mé úmysly jsou ryzí.."

Datum narození:07.06. 1942 / datum úmrtí:20.10.2011 Místo narození:Surt, Libye.


Životopis: Muammar Kaddáfí byl jedním z nejdéle vládnoucích státníků světa, v čele Libye stál 41 let. Po značnou část této doby byl na černé listině západních demokracií, především pak Spojených států. Pozděj, roku 2007,i ho Washington stáhl ze svého seznamu států podporujících terorismus.


Kaddáfí se narodil v v roce 1942. Byl jediným synem bedujínské rodiny, která žila v poušti nedaleko Surtu. Poté co povinně několik let studoval korán, začal v roce 1956 navštěvovat školu ve městě Sabha. Právě tam získal mladý Kaddáfí přátele, s nimiž měl později převzít moc nad celou Lybií. Při studiích byl Kaddáfí ovlivněn arabským nacionalismem, který v sousedním Egyptě propagoval prezident Násir. Pro politický aktivismus byl následně ze školy vyloučen a nakonec skončil u studií práv na univerzitě v Tripolisu.


Muammar Kaddáfí byl výborným studentem, proto posléze nastoupil na vojenskou akademii a studoval dokonce i rok na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Po návratu byl důstojníkem v lybijské armádě. Libye získala nezávislost v r. 1951 a Idrís I. se stal králem. V r. 1959 byla objevena ropa, která znenadání přinesla obrovské zisky. Avšak většina bohatství byla v rukou vládnoucích vrstev, což vyvolalo masovou nespokojenost. Dne 1. března 1969 armáda pod vedením ambiciózního plukovníka Kaddáfího provedla státní převrat a svrhla nekrvavou cestou krále Idríse, který byl tou dobou na léčení v Turecku. Na konci dne byla vyhlášena Lybijská arabská republika a Kaddáfí měl titul „bratra vůdce revoluce“. Mladý Muammar Kaddáfí sice posílil hospodářství, ale nadělal si spoustu nepřátel a jelikož sám netoužil po vysokých vojenských funkcích, přestože stál v čele země i armády, nechal si ve své skromnosti udělit pouze titul plukovníka.


Ještě v roce 1951 byla Libye nejchudší zemí světa. Těsně před vpádem NATO roku 2011 už se však těšila nejvyšší žívotní úrovní v Africe a to dokonce i před zeměmi jako je Saudská Arábie, evropské Rusko či jihoamerická Brazílie. V Libyi bylo bydlení považováno za jedno ze základních lidských práv. Manželské páry dostávaly příspěvek téměř milión (v přepočtu do českých korun), aby si mohly zakoupit vlastní byt. Elektřina byla pro všechny zdarma. Každý Libyec měl od Kaddáfího příslib bydlení a tento závazek vždy dodržel.


Před nástupem Muammara Kaddáfího uměla číst jen pětina populace. On však zavedl školství zdarma, kdy dosáhlo vysoké úrovně a gramotnost populace dosáhla 83%! Také zdravotnictví bylo zdarma a za dob jeho vedení dosáhlo vysoké kvality. Pokud Libyec nenašel vzdělání či léčbu, kterou potřeboval doma v Libyi, pak mu je vláda financovala v zahraničí.


Všechny půjčky měly v Libyi ze zákona úrokovou sazbu 0%. Pokud si Libyec koupil vůz, vláda mu financovala polovinu ceny. Cena benzínu byla v přepočtu na naši měnu pouhých 2,6 Kč za litr. Kdokoliv z Libyjců chtěl farmařit, obdržel zdarma pozemky k hospodaření, dům, zařízení, dobytek a osivo.


Již od počátku své vlády zaměřil Kaddáfí zahraniční politiku země jak proti rozpínavosti a vměšování Spojených států do záležitostí jiných zemí, tak i proti světovému diktátu Velké Británie. Poměrně záhy byly uzavřeny cizí vojenské základny v zemi a v roce 1970 došlo též ke konfiskaci italského a židovského majetku. S arabskými zeměmi se naopak Kaddáfí snažil o co nejtěsnější vztahy. Neoficiálně předsedal unii afrických států a navrhl dokonce federaci arabských republik, v níž by kromě Libye byly i Egypt, Sýrie či Tunis. Celý blok by pak stál v opozici proti Izraeli. Kaddáfí se též pokusil vyřešit dlouhodobý hraniční spor se sousedním Čadem. Jeho snaha vyvrcholila invazí lybijských vojsk do příhraničních oblastí Čadu, odkud se armáda stáhla až v devadesátých letech po rozsudku Mezinárodního soudního dvora.


V domácí politice vybudoval Kaddáfí režim, který posuzoval coby nejdemokratičtější na světě. Prosazoval přímou demokracii, kdy o veřejných záležitostech nerozhodují volení zástupci, nýbrž přímo lidé na lidových sněmech a odbory. Pojmenoval ho „džamáhirija“ a jedná se především o směsici islámu, arabismu a socialismu. Kaddáfí sám svoji ideologii rozpracoval v takzvaných „Zelených knihách“, které vydal v druhé polovině sedmdesátých let. Peněz k ekonomickému rozvoji měla Libye pod jeho vedením dostatek i z toho důvodu, že ropné společnosti byly znárodněny již v letech sedmdesátých. Vztahy se Západem kromě Kaddáfího vlastních výpadů negativně ovlivňovala i podpora Organizace pro osvobození Palestiny či nově vzniklého islamistického režimu v Íránu.


Centrální libyiskou banku vlastnil narozdíl od západních zemí skutečně stát (ne Rotchildové, kteří vydávají jen další úvěry). Kaddáfí se chystal změnit platby za ropu pryč od dolaru. Narozdíl od Camerona, Obamy, Nečase a Sarkozyho, Kaddáfí odmítl svůj lid prodat. Libye neměla žádné dluhy! Vedl ji někdo, kdo měl integritu, odvahu a kdo pracoval ve prospěch svého národa a v nejlepším zájmu všech svých občanů. Chtěl zavést zlatý africký dinár a to přimělo Sarkozyho, aby označil Libyi za "hrozbu pro finanční bezpečí lidstva". První, co rebelové po jeho zavraždění v roce 2011 udělali, bylo založení nové centrální banky, kterou nyní vlastní Rotchildové, přesně jako všechny u nás "na západě".


K vyhrocení vztahů se Spojenými státy, které v roce 1986 přerušily s Lybií diplomatické styky, došlo v dubnu 1986 poté, co v jistém nočním berlínském klubu La Belle zahynul americký voják při výbuchu údajně libyjské bomby. USA to využili jako první záminku k tomu, aby podnikli jeden z prvních bombových útoků proti Libyi. Americké vzdušné síly pak bombardovaly Tripolis a Benghází. O dva roky později došlo k atentátu na letadlo americké společnosti Pan Am 103 ve skotském Lockerbie, při němž zemřelo 270 lidí. Vše se svedlo opět na Lybii, která se nakonec v roce 1999 odškodnila příbuzné obětí. Celková výše kompenzace činila 2,7 miliardy dolarů. Časem ale svědci své výpovědi změnili s tím, že byli ke křivému svědectví uplaceni. Ukázalo se, že USA zaplatili svědkům za křivé svědectví proti Libyi, každému 4 mil. USD. To už ovšem v době, kdy pověst Libye byla poškozena a republikánský prezident Regan nazval Muammara Kaddáfího „šíleným psem Blízkého východu“.


V devadesátých letech Kaddáfí odsoudil terorismus veřejně a Libye se začala navracet zpět do světového společenství. Kaddáfí sám se z epicentra nestability, kterým v Africe byl dříve, začal stávat mediátorem různých konfliktů, za což si vysloužil ocenění mnoha významných osobností a byl zvolen králem Afriky. Sblížení se Západem ukázala i Kaddáfího reakce na zářijové útoky na New York a Washington v roce 2001. Kaddáfí je ostře odsoudil a přislíbil pomoc v boji proti Al-Kajdě. V roce 2003 pak oznámil, že Libye ukončí svůj program v oblasti zbraní hromadného ničení. O tři roky později se pak Spojené státy rozhodly s Tripolisem opět navázat diplomatické styky. Zajímavostí je, že Kaddáfího soukromou ochranku netvořili muži, ale ženy. Pod názvem Amazonská garda ho doprovázely nejen v Lybii, ale i na důležitých zahraničních jednáních. Kaddáfí byl v tomto ohledu velmi pokrokový, neboť je nevídané, aby v islámských zemích ženy vykonávaly stejné funkce jako muži. Kaddáfí tím prokazoval ženám větší důvěru než mužům. Stojí za zmíňku, že Kaddáfího syn Al-Sádí byl známý i coby výborný fotbalista, zahrál si dokonce italskou Serii A za klub Sampdorie.


1.června 2011 se na Zeleném náměstí v Tripolisu shromáždilo 1,7 miliónů lidí, to je přibližně 95% obyvatel hlavního města a také třetina obyvatel Libye, aby ukázali svůj odpor proti agresi vojenského paktu NATO, který zahájil další bombové útoky proti Libyi, tentokrát s požehnáním nositele Nobelovy cený míru, prezidenta USA Baraka Obamy, jemuž se v té době bouřili znechucení občané USA na Wall Street proti diktátu bank a korporací. Tato skutečnost však byla celosvětově zamlčována a mlžena.


Muammar Kaddáfí je svým národem považován za proroka. Pro muslimy byl něčím, čím je pro křesťany kněz. Snad hlavně s tím rozdílem, že zatímco naši kněží v Evropě vybírali od lidí desátky a ve středověku i odpustky (někteří se o to snaží doposud) a dokonce i pronásledovali, mučili a upalovali své věrné křesťany, tento Iman myslel na prosperitu své země a blaho svého národa. Neopustil svoji zemi ani v nejtěžších chvílích, i když mohl a proto byl 20.října 2011 brutálně zavražděn celému světu před očima. Novináři a politici mu upírají poctu za jeho neuvěřitelnou a až téměř nadlidskou statečnost se kterou se postavil svým protivníkům čelem a se kterou se díval své smrti do tváře.


"Říkají o mě, že jsem blázen, ale oni vědí, že mé úmysly jsou ryzí, zatímco ty jejich jsou poskvrněné lží.." To jsou dojmy Muammara Kaddáfího, který nadevšechno miloval Boha, svůj národ, svoji rodinu a svou zemi. Vyjádřil to slovy: "We are one nation, one people and our destiny is one." - "Jsme jeden národ, jeden lid a i náš osud je jeden.." Kaddáfí na tomto světě zanechal nesmazatelnou stopu. Odešel s tím, že vykonal, co bylo v jeho nejlepších silách. Ti, kdo ho dali zavraždit, pošpinili tím jenom sami sebe - Jeho lidská důstojnost však zůstává nedotčena. Přes všechny jeho rány na těle, jeho ducha oni nikdy nezlomí. Odešel neporažen - jeho láska zůstává s lidem Libye a On zůstává živý v srdcích svých lidí navždy. Tohle lídři NATO nikdy nezažijí. Na ně se časem zapomene. Jméno Kaddáfí si však bude připomínat celý svět!


Stojí za to podívat se proč se Káddáffí Lýbíjcům znelíbil - nebo někomu jinému? Opravdu to byl "hrůzovládce" a "tyran", který týral lid Lýbie životní úrovní o níž si v řadě "demokratických" zemí můžou nechat jenom zdát...?


(Zdroj: ročenka OSN: HDP Libye/obyvatele US $14.192 (ČR $26.800) Růst HDP v roce 2010: 10.6% Měsíční podpora v nezaměstnanosti : US $730 Plat zdravotní sestry US $1.000 Příspěvek při narození dítěte US $7.000 Měsíční podpora nesamostatně výděl. činných (závislých) US $1000 Nevratná dotace pro novomanželské pořízení bytu US $64.000 Nevratný příspěvek na provoz živnosti US $20.000 Průměrná hodinová mzdy v roce 2009: US $9.51 Cena benzinu US $0.14 litr (0,08 EUR) Bez mezinárodních dluhů. Zdarma: zdravotní péče a část léků Vzdělání a stáže v zahraničí placeny státem (max.2 děti za rodinu) 25% mladých lidí v současné době dosahuje vysokoškolského vzdělání Průměrná mzda v oboru pro ty kteří po vystudování nenajdou zaměstnání. Nájemné neexistuje. Platby za odebrané energie domácnostmi se neúčtují Automobil : Zpravidla 50% dotuje stát / za výrobní cenu. úvěry : bez úroků Systém obchodů pro mladé rodiny(ne-bohaté)za dotované ceny výrobků. ALKOHOL - NEŽÁDOUCÍ..)




Zdroj:  dobrepostrehy.webnode.cz/poznamky/zivotopis-muammara-kaddafiho/